Warhammer Fantasy Battles

Od úsvitu jejich vytvoření mládl Malekith nad temnými elfy a vrhl zlověstný stín nad jejich domovinu Naggaroth. Mnozí věří, že pokud by měl Malekith padnout, rasa temných elfů se také rozpadne. Je to jejich pán a vládce, každý temný elf se před ním klaní a i jeho nejbližší poradci se chvějí, aby ho neznudili a on je nevrho z jejich vysokých pozic do jedné z hrozných kobek. Lid temných elfů je jeho a udělá, co řekne, a není nikoho, kdo by se odvážil vzdorovat Malekithově vůli.

Nikdo nemůže popravdě říci, jestli bylo Malekithovo srdce vždy tak chladné. Jako před ním jeho otec, mocný Aenarion, je Malekith mistrem vedení války a je jedním z nejlepších generálů všech dob. Jeho matkou je slavná Morathi, čarodějnice neuvěřitelného nadání. Stala se druhou Aenarionovou ženou po té, co jí zachránil z rukou nájezdnické tlupy chaosu.

Malekith byl vychován v politických intrikách dvorského života, ale věnoval málo pozornosti této stránce elfí šlechtické společnosti. Místo toho dával přednost tomu ukázat se na bojišti, dobýt slavná vítězství ve jménu jeho otce. Také zdědil po matce čarovné schopnosti a stal se skvělým mágem pod silným vlivem Morathi.

Po smrti svého otce bylo království Ulthuanu bez vládce a Malekith byl zřejmý dědic trůnu. Naneštěstí, politické intriky, které Malekith dosud ignoroval, se staly jeho zhoubou. Mezi dvořany v Lothernu byli ti, kterým se zdálo, že se Malekith za krále nehodí. Byl tvrdohlavý jako jeho otec a dával přednost řešení sporů násilím. Vznešení elfové zažívali časy vzácného klidu a mnozí šlechtici myslili, že Malekith se nehodí do tohoto nového pořádku.

Předpokládaje, že odkaz jeho otce mu zaručí trůn, souhlasil Malekith, že nechá shromáždění volit. Shromáždění volilo proti němu a na jeho místo dosadilo Bel Shanaara. Malekith zahořkle akceptoval rozhodnutí a byl jmenován velitelem elfích vojsk. Dokázal, že je skvělým mladým generálem, a získával slávu a spojence slavnými vítězstvími. Ale, během této doby dumal a žárlivě prahl po trůnu pro sebe, a v temné zimě -2751 se rozhodl udělat krok ke koruně, která mu právem náležela.

Celý dvůr vznešených elfů se shromáždil na Hostinu čistoty, náboženskou slavnost oslavující moc a slávu velkého fénixe. Když byla slavnost na vrcholu, Malekith vstal, jako by chtěl pronést přípitek fénickému králi, ale místo toho mu spílal se zlostnou nenávistí. Prohlásil, že fénický král je stoupencem chaosu. Bel Shanaarova vyna měla být potvrzena tím, že si vzal vlastní život, ač to byl Malekith, kdo otrávil jeho pohár. Každý, kdo se postavil Malekithovu prohlášení, byl vyveden a zabit jeho vlastní elitní stráží. Nikdo se neodvážil odporovat Malekithovi, když kráčel do Asuryanova plamene dokázat, že je hodným titulu fénického krále. Ale posvátný plamen nepřijal jeho zkažené tělo. Svaté plameny ho zahnaly, sežehly jeho duši a zanechaly jeho smrtelné tělo úděsně zmrzačené.

Morathi položila zničené a spálené tělo svého syna na svého okřídleného pegasa a prchla z chrámů ukrýt se na sever. Ulthuan byl rozdělen občanskou válkou; bratr bojoval proti bratrovi; někteří se přidali k Malekithovi ve víře, že je potřeba silný válečník, aby vedl Ulthuan, jiní bojovali pro Caledora, shromážděním nově zvoleného krále. Zatímco zuřila válka, Morathi pečovala o svého syna a ošetřovala ho zpět ku zdraví. S pomocí temných čarodějných sil se rychle zotavil, ale jeho již zatrpklá mysl se pokřivila za všechnu normálnost a příčetnost. Viděl potřebu vést své věrné, ale věděl, že jeho tělo je příliš slabé, aby odolalo tvrdosti boje.

Na Malekitha se usmálo štěstí. Odpadlý Vaulův kněz přistál na pobřeží Nagarythu a Malekith mu přikázal vykovat vtnění, které by poskytlo sílu jeho zničenému tělu. Brnění, stále doběla rozžhavené z výhně, bylo spojeno na Malekithově těle. Po mukách, které přetrpěl v plamenech Asuryana, cítil jen malou bolest, když kněz pracoval na žhnoucím kovu.

Malekith poslal zprávu všem svým stoupencům, aby se k němu přidali v pevnosti Anlec a v předvečer bitvy před ně vystoupil. I jeho nejvěrnější stoupenci stuhli hrůzou z temného čarodějnictví, které vytvořilo jeho hrozivou, zjizvenou podobu, a od toho dne je znám jako Čarodějný král.

Více než desetiletí Malekithovy armády válčily proti šlechticům, kteří se připojili ke Caledorovi. Ale třebaže byla bylo Malekithovo vedení mnohem kvalitnější, omezené zdroje, které měla jeho armáda znamenaly, že žádná ze stran nebyla schopna získat převahu a nesčetné množství elfů bylo pobito.

V pokusu ukončit nepřátelství Caledor vyzval Malekitha a jeho armádu ke střetnutí na Poli Maledoru. Dvě armády se střetly na bitevním poli. Oba generálové seděli na dracích, a když začal boj, vylétli vzhůru. Bitva byla krvavá a mnoho tisícovek elfů padlo; sousedé, kteří spolu dříve vesele popíjeli se nyní zabíjeli. Zatímco dole zuřil boj, Malekith a Caledor bojovali divoký souboj na neby a mnoho válečníků přerušilo boj, aby hleděli v údivu na to, jak drak bojuje s drakem. Caledorova síla nakonec zvítězila a jeho kopí proklálo srdce Kaliphona, příšery Čarodějného krále, a ti dva padli z oblohy.

Malekith přežil pád, ale nebyl ve stavu, kdy by mohl dál bojovat. Jeho armáda, která viděla svého generála poraženého, prchla z bojiště a zabarikádovala se ve svých pevnostech. Přes porážku Malekith vyzýval vznešené elfy. Pokud nebude on sedět na Ulthuanském trůně, nikdo nebude. Vyslal zprávu všem šlechticům, aby jeho čarodějové soustředily své magické síly na zrušení kouzla, které poutalo Říši chaosu do Severních pustin. Obloha se zbarvila tisíci různými odstíny, když on a jeho stoupenci zápasili, ale ani jejich společná síla nestačila.

Jak jejich síla slábla, vlna syrové magické energie se přihnala zpět na Čarodějného krále a jeho sabat. Mnozí zemřeli, když je výbuch pohltil. Zem se ohnula a zvedla a magický vítr proudil z hor a vypustil svou mocnou sílu na říši. Zemětřesení zničila krásná města a velká příbojová vlna více než tisíc stop vysoká narazila do severního pobřeží Ulthuanu a zaplavila většinu severního kontinentu.

Pevnosti těch, kteří následovali Malekitha, se odtrhly od země a, chráněny mocnými kouzly, pluly pryč z Nagarythu. Hnány oceánem nakonec přistály na kontinentě na severozápadě. Každá z nich se stala městem lidu temných elfů. Čarodějové zjistili, že jsou schopni řídit menší pevnosti, které se staly plovoucími citadelami. Čarodějové pak zotročili obludy vyhnané z mořského dna potopením Nagarythu a Tiranocu a ještě dnes jsou tyto obludy ve službě svého temného pána.

Čarodějný král prohlásil nový kontinent za svůj vlastní a pojmenoval ho Naggaroth, Země chladu. Zrodilo se padlé království temných elfů a smrt a ničení bylo odkazem, které přineslo všem rasám celého světa.

Bůh krvavých rukou

Temní elfové uctívají boho Khaina, v elfím jazyce známého jako Khaela Mensha Khaine. Khaine byl uctíván elfy dávno před zrozením temných elfů. Je to elfí bůh válek, zabíjení, nenávisti a ničení. Je to bůh ničení, který pro elfy představuje skutečnost, že proti životu musí být smrt, proti míru musí být válka, proti štěstí musí být utrpení a proti lásce musí být nenávist a zabíjení.

Khaine má stále místo v pantheonu bohů uctívaných vznešenými elfy, ale jeho ničivost je vybalancována ostatními elfími bohy, kteří reprezentují podoby elfích povah proti jejich podstatě. Vznešení elfové vidí Khaina jako boha nezkrotného násilí. Jeho chuť zabíjet se hodí v případech velkého nebezpečí, ale musí být kontrolována a používána rozumě.

To není případ temných elfů. Pro ně je jen jeden bůh, Khain, neboť jejich životem je jen smrt, válka, utrpení, nenávist a zabíjení. Nemají čas na život, mír, štěstí nebo lásku, a tedy na bohy, které reprezentují tyto vlastnosti. Temní elfové se zcela obrátili k uctívání Khaina. Nechali svou temnou stránku kontrolovat své životy a aktivně hledají zlo a potěšení z něj při každé příležitosti.

Ve společnosti temných elfů je množství kultů věnujících se temným obřadům svého boha. Z nich jsou nejslavnější a nejpočetnější elfí čarodějky. Jejich uctívání Khainových vojenských vlastností jim dává šílenou radost z ničení a zmatku krvavých bitev. Jsou to nevěsty Khaina, krásné ale smrtící, kruté a bezcitné, jejich těla jsou ohebná a mrštná. Je mnoho těch, kteří by dali celý život, aby mohli lehnout ve svůdném objětí elfích čarodějek Khaina.

Ostrov zkázy a Khainův meč

V nejsevernější špici Ulthuanu leží ostrovy, které zbyly z kraje po jeho zničení, když se Čarodějný král rozhodl zrušit kouzlo držící Říši chaosu. Nad mlžnou pustinou Ostrova zkázy, největšího z ostrovů, se zvedá velký chráma Khaina. Tento chrám byl dlouho opuštěn, ale je to stále místo velké síly a velkého významu pro vznešené i temné elfy.

Samotný chrám je masivní černý oltář, v němž je zasazen Khainův meč, Tvůrce vdov, nejmocnější zbraň. Meč je starý jako svét a smrtící jako jed, kus osudné zbraně, vyrobenou elfím bohem kovářem Vaulem pro Khaina, fragment krystalické smrti schopné zabíjet démony i bohy. Jediný smrtelní, který ho nesl a přežil, byl Aenarion, a tím splnil proroctví, které vrhlo elfí rasu do věků pohrom a odsoudilo jeho rod k věčnému zatracení.

Chrám leží na pusté pláni pokryté kostmi a lebkami. Mnoho bitev zde bylo vybojováno mezi vznešenými a temnými elfy, aby získali vládu nad chrámem, a říká se, že v noci mohou být viděny duše mrtvých utující po bojišti uvězněni ve věčném boji. V boji o Khainův meč je symbolický zápas v duši elfí rasy, mezi těmi, kteří následují temnotu a těmi, kteří hledají uíru harmonie. Nikdo neví, jak tento zápas dopadne.

Černé archy Naggarothu

Když se temní elfové rozhodli zrušit kouzlo držící Říši chaosu, rozpoutaly pohromu, která proměnila sever Ulthuanu v pustinu. Zkáza byla tak velká, že většina země klesla pod gigantickou přílivovou vlnou, ale temní elfové se nedali zastrašit. Jak se ohromná povodeň hnala krajem, Čarodějný král a nejmocnější čarodějové seslali silná kouzla na své opevněné paláce a zaštítili je před záplavou. Hrady se utrhly ze základů a pluly po bouřící hladině, držíc pohromadě mocným spojovacím kouzlem. Toto kouzlo jim nejen umožňovalo plout, ale i řídit.

A tak vznikly Černé archy Naggarothu, nejsilnější ze všech mořských plavidel na světě. Jsou to obrovská plavidla, hrozivé plovoucí pevnosti, kryté tajemnými řezbami, jež vyvolávají bolest při pouhém pohledu. Jsou temnými elfy považovány za nejvzdálenější základny Naggarothu a jejich dosah po celých širých mořích umožňuje provádět četné nájezdy ve službách Čarodějného krále.

Černé archy jsou mnohem větší, než se zdají z povrchu oceánu. Jako u ledovce, většina je pod vodou. V kamenech doel jsou ponuré jeskyně osvětlené tajemným čarovným zeleným světlem, v kterých žijí obludy. Zkáza, která vedla ke vzniku Černých arch, donutila mnoho oblud opustit mořské dno. Cítíc jejich zášť a hrozivé zlo, přivolali temní elfové tyto obludy a zotročili je, nechávaje je v obrovských jeskyních vyhloubených ve vnitřku Černých arch mezi mnoha jinými tvory, kteří žijí jen ve svém nyní potopeném domově. Tito tvorové jsou doplňováni a vyměňováni novými generacemi mořských oblud z Vřícího moře na západě říše temných elfů.

Černé archy se pohybují oceány světa přinášejíc strach, hrůzu a ničení. Temní elfové mají velkou spotřebu chycených otroků, buď na velké množství podřadné ale těžké práce, kterou by elfové nikdy nevykonávali, nebo jako živé oběti odporných rituálů prováděnách temnými elfy k poctě Khaina.

Černé archy jezdí daleko široko, aby tyto otroky sehnaly. Každá Černá archa je domovem malé armády elfích válečníků, jež se může vylodit na pobřeží nic netušícího království, provést bleskový nájezd a zmizet dříve, než je jakákoliv místní obrana schopna reagovat. Tak se nespočet milionů duší dostalo do Naggarothu, kde je čekal osud horší než smrt.

Ve vzácných případech, kde se Černá archa dostane do bitvy na moři, je ona a její obludní obyvatelé hroziví soupeři. Archa pluje nezadržitelně k nepříteli a voda kolem vří hejnem oblud, které obklopí nepřátelské lodě. Obrovská masa Černé archy se vynoří nad nepřátelskou flotilou, věž vedle věže, hora živoucího kamene, nepřirozeně plovoucího po mořské hladině. Archy jsou obklopeny vířící magickou mlhou, která zmate posádky nepřátelských lodí, které připlují příliš blízko nebo se pokouší na ni střílet.

Je potřeba velmi odvážných či nerozvážných mužů, aby se pokusili napadnout Černou archu. Když se o to pokusí, jsou přivítáni hradbou střel opakovacích balist a jsou ze všech stran napadeni strašnými korzáry. Tito smrtící válečníci přísahali vykonat bez ptaní rozkazy velitele Černé archy, ať jsou to jakkoli hrozné činy či ohavné zločiny.

Podzemní moře

Stovky let se plenící flotily temných elfů omezovaly na Moře chaosu a Velký západní oceán. Pak temný lord Graef Kaledor Maglen objevil Podzemní moře, obrovskou vodou zaplněnou jeskyni, který vedla z Moře chaosu do Zničených zemí na východní pobřeží Nového světa. Moře vede pod Horami černých špicí a je částí velké sítě přírodních jeskyní a tunelů.

Podzemní moře, jak jméno naznačuje, se skládá z velkého labyrintu temných tunelů s podivných jeskyní. Pohyb je nebezpečný i po nejlepších a nejznámějších trasách, kvůli hrozbám závalů nebo bleskových záplav, a také tam žijí podivné a extrémě nebezpečné obludy obývajícící podzemní svět.

Skauti temných elfů jsou nejlepší průzkumníci tohoto podivného kraje, ale i oni zaním odkryli jen nepatrný počet tajemství, které skrývá. Každá dekáda přináší nové objevy a nedávno skauti objevili zvyšující se počet důkazů, které ukazují na existenci celé civilizace skryté v jeskyních Podzemního moře. Kdo nebo co tato podzemní rasa může být nebo jak začala žít tak hluboko pod povrchem nikdo nemůže říst, alespoň zatím.

V současnosti se však temní elfové málo zajímají o stracené rasy či skryté civilizace a jsou rádi, že mohou využívat Podzemní moře k přístupu do Vřícího moře a do zemí Nipponu a Cathaye, které za ním leží. Žádný kout světa není nyní bezpečný před pustošením Čarodějného krále.

Vřící moře

Na západním pobřeží Nového světa, za Horami černých špicí na opačné straně než Naggaroth, leží území ostrovů a oblud plné vody známé jako Vřící moře. Jen Černé archy temných elfů se odváží vstoupit do tohoto nehostiného a nebezpečného kraje a dělají to jen z jediného důvodu - aby chytali obrovské mořské obludy, které jsou tak důležitou součástí jejich flotil.

Vřící moře vzniklo před milénii, před počátkem psané historie, před zrozením elfů. Vzniklo, když Nový svět postihlo mohutné zemětřesení. Zemětřesení roztrhlo západní pobřeží Nového světa na kousky. Obrovské území bylo rozdrceno a zmizelo pod přívalem oceánu, vytvářejíc soubor ostrovů, které nyní leží podél pobřeží známého jako Zničená země. Zemětřesení také roztrhlo hlubukou trhlinu na mořském dně, hroznou zranění, které se nikdy nezhojilo a kterým proudí žhavá láva z jádra země. Díky tomu je voda horká a na některých místech se doslova vaří, což dalo tomuto území jméno Vřící moře.

Ač je mnoho částí Vřícího moře smrtící pro všechny formy života, je tam mnoho jiných, kde se minerální vody hemží všemi druhy živočichů od planktonu, až po obrovské mořské obludy, které temní elfové loví. Temní elfové nepoužívají jiné lodi než Černé archy a spoléhají na mocné mořské obludy a magii, ke zničení svých nepřátel. Tyto obludy nahrazují doprovodné lodě ostatních ras.

Dvě nejznámější a nejobávanější obludy používané temnými elfy jsou mořský drak a pekelný kačer, oba druhy žijí ve velkém počtu v klidných vodách Vřícího moře. Mořský drak je největší z mořských oblud temných elfů, tak velký, že je schopen na zádech nést obrovské hrady. Kdysi dávno to byli opravdoví draci, ale během staletí se změnili. Pekelní kačeři jsou menší ale mnohem kvelačnější, kombinujíc zuřivost rosomáka s ostrými spáry a tesáky schopné prokousnout nejpevnější ocel. Jsou ovládáni malou posádkou zvláštně školených krotitelů, kteří jsou jediní schopní kontrolovat tyto obludy.

Temný spolek

Pouhá zmínka o temných elfech stačí, aby se obyvatelé světa roztřásli strachy. Není říše, kterou by nemohli napadnout žádná rasa není ušetřena jejich zákeřných nájezdů. Ale mezi temnými elfy či Druchii, jak si říkají ve svém vlastním jazyce, existuje kult, jež šíří strach i mezi vlastními lidmi. Jsou to věřící Khaela Mensha Khaina, boha nenávisti, boha zabíjení, boha války.

Khaine, jak je tato zlá bytost obecně známá, je jeden z elfího panteonu bohů. Zatímco všichni elfové vědí o tomto temném božstvu a respektují ho jako nutné zlo, jen temní elfové vytvořily společnost, která otevřeně přijímá podporuje víru v tohoto temného pána. Khaine je nesmrtelný bratr Morra, boha smrti. Závidí svému bratru obrovské podzemní království mrtvých a krade všechny duše zabitých či padlých ve válkách, z nichž buduje vlastní temnou říši smrti.

Víra v Khaina, která již zmizela z Ulthuanu, měla počátek v království zvaném Nagarythe. Ač byly tyto obřady obecně neschvalovány, byly ostatními elfy tolerovány, jelikož dřívější oběti Khainovy byly zvířata. Bylo to během mnoha válek vedených na Ulthuanu nájezdníky z Norscy, kdy začaly první oběti smrtelníků. Zajátí válečníci byli obětováni bohu, aby propůjčil elfůn Nagarythu sílu. Vězni byli přivázáni na velké oltáře a obětováni na planině na dohled nepřátelské armády, která věděla, že podobný osud čeká i je, pokud prohrají.

Elfové ostatních říší připustili tuto divokou neřest při vědomí, že elfové z Nagarythu byli obávaní a hodnotní válečníci, kteří zachránili Ulthuan před mnoha invazemi. Sám Aenarion, první fénický král, nosil Khainův meč, mocnou zbraň boha, která měla moc rozseknout i největší démony ve dví. Zatímco on a jeho lid vedl válku proti hrozbě stálé invaze, Khaine se stal uznávanou částí elfího způsobu života. Jek šel čas, hrozba utichala a se smrtí Aenariona Khainův meč spočinul v chrámu na severu Ulthuanu na Ostrově zkázy. Zakázáni v každém s ostatních království Ulthuanu, posedlí věřící v Khaina stále prospívali a vzkvétali v Nagarythu.

Chrámy temného boha byly udržovány vybranými skupinami válečných kněžek známých jako Khainových nevěst. Byly to tyto krvelačné elfky, které byly zodpovědné za předbitevní oběti. Když se po zemích Ulthuanu rozšířil mír, kněžky zjistily, že jsou bez obětí pro své krvavé oltáře. Rozšířily se zvěsti o podivném mizení vesničanů v Nagarythu a, ač prst podezření ukazoval na rostoucí kult, žádné důkazy těchto zlých činů nebyly nalezeny.

Brzy se na Ulthuanu objevila nová hrozba. Znovu na Nagarythu zapustily kořeny stejně zlověstné obřady. Byla to víra ve Slaaneshe, boha chaosu požitků, a Morathi, čarodějná vdova po Aenarionovi, byla v jeho čele. Malekith, vlastní syn Morathi, obžaloval kult a veřejně ztrestal svou matku. Použil stoupence Khaina proti těm, kteří prováděli kult potěšení. Ale přese všechno byl tento lov na čarodějnice lstivý úskok.

Malekith viděl vhodnou příležistost zbavit se těch, kteří odmítli jeho nárok na trůn. Použil agenty Khainových chrámů, aby podstrčily falešné důkazy do domů jeho nepřátel jako důkaz jejich pádu do kouzla Slaaneshe. Jeho oběti mizely den po dni od dvora a pravděpodobně skončily v Malekithových nejhlubších kobkách. To byla znovu lež, Malekith poskytl tyto vězně kněžkám z vděčnosti za jejich služby. Celý ten čas Malekith dovolil oběma kultům vzkvétat a měl skvělý nástroj, jak zničit své politické odpůrce, kteří zmařili jeho právo stát se králem.

Když se domníval, že je jeho posatvení dost silné, provedl svůj tah. Obvinil samotného fénického krále, že je hlavou kultu a otrávil ho dříve, než se mohl bránit, a prohlásil jeho smrt za sebevraždu z hanby nad objevením jeho temného tajemství. Byl to velice drzý krok a málokdo věřil šílenému obvinění, ale Malekith již zlikvidoval některé z největších odpůrců a nikdo se mu neodvážil postavit, aby je nestihl podobný osud. Khainovy kněžky obsadily chrám Asuryana, brutálně pobily všechny uvnitř a tak začala občanská válka, která zuří dodnes. Malekith nyní vyhlásil svůj nárok na trůn Ulthuanu a vstoupil do Asuryanova plamene. Jeho osud je vyprávěn jinde, ale jeho plán nakonec selhal. Byla vedena válka na Ulthuanu a Malekithova vojska byla poražena. Když byl donucen k vyhnanství, jeho nejmocnější černokněžníci ceslaly kouzla na největší města Nagarythu a vytrhly je ze země, čímž vytvořili mohutné plovoucí pevnosti. Mnoho chránů vytvořilo hlavní pamětihodnosti ve městech a během dlouhé plavby na západ se staly významnými místy. Když vyhnaní temní lefové přistáli na kontinetu Naggaroth, tyto chrámy se rychle staly základem víry. Ve stejnou dobu kult Slaaneshe, bez jakékoli hrozby perzekuce, rovněž rychle zapustil kořeny. Oba soupeřily o Malekithovu podporu.

Čarodejný král věděl, že jen jedno náboženství může dominovat jeho nové říši. Potřeboval rychle spojit svůj lid, aby mohl pracovat na svých plánech pomsty vznešeným elfům. Malekith se rozhodl proti intervenci do zápasu mezi stoupenci Khaina a Slaaneshe, neboť by tak pouze poštval stoupence jednoho kultu proti sobě. Jasně zakázal náboženskou válku, občanskou válku již měl za sebou, ale také věděl, že toto rozhodnutí podpoří podzemní souboje temných intrik a podlých machinací. To se líbilo Malekithově pokřivenému smyslu pro zábavu a nechal dvě frakce bojovat o věrnost jeho lidu.

Chrámy Khaina již měly mnoho agentů, kteří se tajně plížily ulicemi nově založených měst. Po mnoha desetiletí začali být zběhlí v umění úskoků a jejich zabijáci zdokonalili jejich hrozné metody, když tajně likvidovali Malekithovy nepřátele na Ulthuanu. Pod nevyzpytatelnou vládou Hellebron, nejvyšší kněžky Khaina, se věřící zavázali k tajné válce proti Slaaneshi. Zatímco Hellebron používala svůj jízlivý jazyk na dvoře v Naggarondu k podkopání podpory Morathi, rozmístila své služebníky takticky mezi šlechtu. Morathi se ukázala stejná jako její sokyně. Když to vypadalo, že Hellebron zvítězí, Morathi odhalila objev starého daru od Khaina. Byl to mocný kotel, který měl moc vrátit mladost těm, kteří se v něm koupali. Rychle se v říši Naggarothu rozšířily zvěsti, že Morathi je oblíbenkyně Khaina. Věrnost temných elfů byla rozdělena mezi Morathi, čarodějku, která otevřeně vyznávala Slaaneshe, a Hellebron, nejvyšší kněžku. Jelikož mnoho z Khainových nevěst nyní prohlašovalo Morathi za svou královnu, bylo dosaženo mrtvého bodu a Hellebron věděla, že pokud rychle nezasáhne, rychle ztratí podporu.

Po kroku, který mohla učinit jen hlava krvelačného kultu, jakým byly elfí čarodějky, byl mrtvý bod prolomen. Na příkaz Hellebron byly stovky čarodějnic a šlechticů podporujících Morathi vytaženo z postelí a zabito na Khainových oltářích. Křik umírajících zněl do chladné noci a říká se, že samotná Morathi musela prchnout na svém temném pegasovi, aby unikla zavraždění. Tato noc se stala známou jako Noc smrti a od té doby získala pevné místo v historii temných elfů a posléze v celém světě.

Následující ráno Malekith zavolal Hellebron a její kněžky do svého paláce. Když vstoupily, hlavní halou se rozlehlo šeptání shromážděných šlechticů. Hellebron nějak vytvořila vlastní kotel krve. Hellebron vedla průvod nejkrásnějších žen. Pryč byly stařecké vrásky a svraštělá kůže, nahrazeny hladkou a krásnou mladou pletí. Její krása se mohla měřit i se samotnou Morathi. Všichni věděli, že to způsobyla temná magie a od toho dne byly kněžky známy jako elfí čarodějky. Zoufalým, ale nezbytným krokem, se Morathi prohlásila královnou kultu, čímž vyzrála na nevyzpytetelné ambice Hellebron. Rozlícená Hellebron byla uklidněna Malekithem, který kult podpořil umožněním jednou do roka vpochodovat do ulic o výročí Noci smrti a chytat zajatce kdekoli je najdou. Během roku elfí čarodějky zjistí, že jejich krása uvadá a jejich smyslný vzhled se vrací do podoby starých babizen, ale o Noci smrti jsou znovu schopny obnovit svou krásu.

Od té doby jsou stoupenci Khaina oddanými poddanými Malekitha. Jednu noc v roce elfové v městech Naggarothu musí uzamknout své dveře a zabednit okna. O Noci smrti se elfí čarodějky vynoří ze svých chrámů. Jsou přivedeny do neukojitelné žízně po krvi směsí jedovatých bylin, o nichž jen babizna, nejvyšší kněžka elfích čarodějek, ví, jak připravit, aby nezabily samotné elfky. Každý nalezený na ulici je odvlečen na Khainův oltář, aby vytrpěl dlouhou a bolestivou smrt. Zabijáci otvírají zámky strážící domy určených šlechticů a ostatních vysoce postavených elfů, a pak elfí čarodějky vpadnou dovnitř a odvlečou celé rodiny k obětování. Říká se, že přivedou své oběti na vrchol rozhoše, než je vrhnou do mučivé bolesti a utrpení, jaké si žádný smrtelník nedokáže představit ani v těch nejděsivějších snech. Křik jejich obětí může být slyšet dokud slunce nevyjde a následuje tajemné ticho, kdy každý temný elf děkuje Khainovi, že on a jeho rodina unikly masakru.

Zabijáci jsou využíváni chrámem ke špehování a zabíjení nepřátel Hellebron a jsou uznáváni jako jedni z nejlepších zabijáků na světě. Tráví mnohá desetiletí zdokonalováním svého umění, které praktikují více než tři tisíce let. Chrámy zajišťují zabijákům řadu smrtících jedů, o nichž jen elfí čarodějky vědí, jak je bezpečně připravit. Výtažky z rostlin sebranými lefími nájezdy z celého světa jsou spolu smíchávány se smrtícím účinkem. Některé toxiny účinkují rychle a zabíjejí oběť okamžitě, kdy vniknou do její krve. Každá žíla v těle zčerná, čímž se vytvoří pavučinová mříž na mrtvole. Ale mnoho přívrženců Khaina dává přednost rafinovanějším metodám smrti. Jedy jako smrtící černý lotos mohou trvat hodiny, než se dostanou do krevního oběhu. Jak se vylučují do ústrojí oběti, ta dostává hrozné přeludy, pomalu a bolestivě ztrácí a nabývá vědomí, než jí konečně zaplaví smrt.

Když jdou temní elfové do války, jen při výjmečných příležitostech je nedoprovázejí elfí čarodějky. Každá černá archa má svůj vlastní chrám, a když přistane, elfí čarodějky se vynoří, aby hledaly oběti pro svého pána. Při vzácných příležitostech také berou jeden z prastarých kotlů krve s sebou. Velkého a zlověstného vzhledu jsou tyto vzácné a svaté artefakty, dary od boha. Jsou to masivní kotle plné horké krve a lebek předchozích obětí. Socha Khaina s krvavýma rukama hledí dolů na groteskní tekutinu, shlíží na své služebníky, jak jdou do války. Elfí čarodějky si znovu přisvojí tradiční zvyk obětování nepřátel před bitvou. S jejich smrtí aura nenávisti a zabíjení vyzařuje z kotle. Zrak elfů v blízkosti tohoto temného chrámu je zahalen temnou mlhou zabíjení a nenávisti.

Elfí čarodějky také připravují speciální jedy, než jdou do boje. Babizna přimíchá toxické jedy do kotle a každá elfka se napije z obřadní číše podané babiznou. Výsledkem je, že elfí čarodějky propadnou zuřivosti a krvelačnosti. Jsou naplněny silou Khaina a hledají nepřítele, kterého by mohly obětovat svému bohu. Taková je moc jedů, že se elfí čarodějky nestarají o vlastní bezpečnost a radují se z bitvy proti mnohonásobné přesile. Je to jedině chuť prolít krev, která vede tyto posedlé ženy.

Stoupenci temného božstva nejsou omezeni na Zemi chladu. Je rozšířena daleko široko po světě. Víra v Khaina je z dobrého důvodu zakázána v říších lidí. Přesto tam jsou ti, kteří chtějí zničit civilizaci zevnitř. Lovci čarodějnic hledají a hubí tyto podzemní kulty a všechny záznamy o bohu jsou páleny z příkazu nejvyššího theogenisty Johanna Helstruma. Přesto se mnoho zabijáků a hrdlořezů stále tajně schází, aby vzdali poctu temnéhu bohovi a kult roste. Ale je to v říši Naggaroth, kde má Khaine oddané stoupence a s každým nájezdem temných elfů se jeho království zabitých duší dále rozrůstá.